Volby dopadly zajímavě – vítěz (bráno podle počtu hlasů) má méně poslaneckých mandátů než poražený. Vše ukazuje, že bude vládnout tábor probruselských, který ovšem dostal ve volbách méně hlasů než tábor protibruselských. To jsou paradoxy … to jsou paradoxy …
Tentokrát jsme prohráli, přestože jsou trumfy na naší straně. Bohužel, zatím není na naší straně racionalita. Jen připomínám – přepočet protibruselských hlasů do tábora probruselských v žádném případě neznamená, že se tím “přepočítávají” i protibruselské postoje a názory. Naopak, tito voliči si mohou oprávněně myslet, že je volební systém o hlasy okradl, tito voliči tímto nezmizeli ani se nepřemístili do ohrady probruselských.
Důvody prohry rozebrali a zcela jistě ještě rozeberou jiní. Vědět proč jsme prohráli je jistě důležité, ale tohle samotné k vítězství zdaleka nestačí. Je třeba zvednout pomyslný prapor, zkonsolidovat síly, poučit se, zvolit vedení a strategii a ve vhodný okamžik vyrazit na vítěznou zteč. V žádném případě nečekat se “zvednutím praporu” na ideální situaci … až nastane ideální čas. U Stalingradu taky přece nepožádali Wehrmacht, aby byli tak laskaví, že ještě nejsou připraveni … že ještě nenastal ideální čas… Taky byli v zoufalé situaci, ale který vítězný prapor nakonec kde vlál..? .. ha?
Na naší straně jsou mj. dva nezpochybnitelné trumfy – tzv. zákon času a dnes i volebním výsledkem potvrzená skutečnost, že tábor protibruselských má více hlasů. Bohužel naprostou nedisciplinovaností náš tábor o tyto hlasy přišel a byly přepočteny ve prospěch probruselských.
Namístě je tak otázka burana – co fčil?
AD 1. Nebrečet nad rozlitým mlékem.
Z chyb se lze jedině poučit. Jakékoliv fňukání, tesknění nad smůlou a nepřízní osudu znamená rozklad morálky a v konečném důsledku se rovná vlastizradě. Kdo si myslí, že v této době není ve hře samotná existence našeho státu, tak ten se krutě mýlí, stejně jako Ti, kteří dávali hlasy stranám s pochybnostmi o překročení 5% uzavírací volební klauzule. Ti se už přesvědčili …
Mimochodem – možná byly i nějaké volební nepřesnosti, ale o nějakém rozhodujícím volebním podvodu zřejmě nemůže být ani řeči. Prohráli jsme si to sami zejména tím, že cca 1 milión hlasů se přepočítal …. ve prospěch probruselských.
Znovu opakuji – trumfy jsou na naší straně. Sečtěte si hlasy, které dali voliči protibruselským stranám, vynechte strany, u kterých tento postoj není zcela jasný a i tak získáte vyšší číslo, než je počet hlasů ve prospěch probruselských stran. Dalším trumfem na naší straně je tzv. zákon času, něco čemu se říká “selský rozum” a další. Je mezi námi snad někdo, kdo si vážně myslí, že pár muž-muž nebo žena-žena mohou přispět k zachování lidstva ve smyslu počtu lidí? … že existují další pohlaví než žena a muž?
Budeme prohrávat jen a pouze, pokud převládne iracionalita, nepoužívání mozku a získaných znalostí, pokud nepochopíme princip příběhu o Svatoplukových prutech, pokud zájmy jedince bude povýšen nad zájmy celku a pokud neovládneme mediální prostor. Pak prohrají všichni vč. těch, kteří si dnes myslí, že se jich to netýká nebo nedotkne.
AD 2. Zformovat vedení a pořídit se vedení ve prospěch celku
Alternativa nemá přirozeného lídra. Lídra ve smyslu Babiše, který by přišel, dal k dispozici finanční zdroje a vedl nás. A já si buransky myslím, že to je dobře. Dle mého totiž máme víc, jsme v tomto směru v lepší situaci. Strategie postavená na principu jednoho lídra má totiž jednu nepříjemnou vlastnost – končí lídr, pak většinou končí i uskupení, které tento lídr zformoval nebo vedl.
A proč si myslím, že máme víc a jsme v lepší pozici? V našich řadách najdete opravdu chytré lidi, ale hlavně – máme společný zájem, kterým je obrana vlasti s cílem, aby se tady dalo žít pohodlně většině, nikoliv menšině na úkor většiny. Protistrana má žoldáky, my máme (vojáky) vlastence, kteří nebojují za žold, ale pro přesvědčení. L. Man to charakterizoval svého času výstižně – my dezinformujeme zadara, sluníčka hlídají pravdu za peníze. Další trumf, který máme – stále je tady generace, která polovinu života budovala socialismus a druhou půlku buduje kapitalismus. Vidlácky si myslím, že jedno byl extrém vlevo, druhé je extrémem vpravo, smysluplný život pro většinu by mohl být někde uprostřed. Zkrátka, je tady generace, která je schopna reálně poukázat na to dobré i špatné z éry socialismu a obdobně na totéž ze současné éry kapitalismu. Není to zrovna tolik potřebná ideologie, ale asi je to lépe než drátem do oka … jak se říká.
Naší strategií by měla být strategie “kulatého stolu”, něco jako “vlastenci kulatého stolu”.
Pokud bych byl nadán nadpřirozenými schopnostmi, pak bych doslova popadl za límec následující lidi (podle abecedy a bez titulů): I. David, Foldyna, J.Z.Hamplová, Hampl, Keller, Kobza, Koller, Robejšek, Schneider, Skála, Štefec, Tichý, Valenčík, Vyvadil a ze Slovenska Ľuptáka, zavřel je do jedné místnosti a pustil ven až by se jednomyslně shodli že:
Současně bych sestavil širší – něco jako konzultační – sbor z aktivních psavců. Opět abecedně bez titulů: Baťa, Bornová, Budil, Hrindová, Kulhavý, Lhotská, bloger “Lu Lina”, Man, L.Procházková, Stwora, Umlauf, Vávra, Větvička, Vidlák, V. Vodruška … To jsou lidé, kteří reálně jsou, reálně píší a publikují. Samozřejmě ideální aktivní psavec bude asi jiný a opravdu po všech stránkách lepčí :-), drobnou nevýhodou ale může být, že je tak trošku virtuální … využití viz dále, na konci bodu 4..
Teď zpět na zem … 🙂
AD 3. Odstřihnout nepřítele od informací
Tohle je asi nejvíce podceňováno, přestože je to do očí bijící. Ty nadnárodní korporace nás neovládají tím, že stojí nad každým jednotlivcem s bičem a k něčemu nás nutí. Kdepak … my jim sami skáčeme na špek, na ty různé úžasné služby ZADARMO. Oni pak mají informační náskok, protože jim všechno dopředu sami vykecáme, sami jim všechny svoje myšlenky, názory a úvahy doslova vnutíme na stříbrném podnose.
Takže – je třeba se opravdu zamyslet, jak to tady vlastně běží a co se ve skutečnosti děje. Je třeba se podívat, zda takový Pjakin se svou partou a teorií KSB nemá náhodou pravdu v tom, že je tady entita, která nikoliv kouzly a čáry, pomocí reptiliánů nebo konspiračních schůzek po sklepeních a jeskyních, ale jednoduše díky informačnímu náskoku nás vždycky doběhne a dostane přesně tam kam chce. Protože pokud to tak je, pak to zásadně může ovlivnit strategii. Nic se ovšem nestane, pokud pro začátek bude shoda na tom, že už dnes je evidentní jedno zlo – a to nadnárodní korporace a proto je nutno tyto zbavit informací od nás. Tohle na úplném začátku evidentně není nic proti ničemu.
A jak to udělat? Jednoduše, pomocí spousty velkých i malých kroků, které budou zveřejňovány a propagovány s podrobnými návody a zdůvodněními. Musíme si osvojit strategii, která jde proti nim. Např. strategie pro tu nejpočetnější skupinu:
4. Přebírat mediální iniciativu
Volby jsme prohráli z velké části hlavně i díky tomu, že nemáme adekvátní zastoupení v médiích. Velmi omezeně jsme schopni nastolovat agendu v mediálním světě. Osobně si myslím, že první malý úspěch byl stav před volbami – celkem napříč weby se podařilo prosazovat myšlenku, že tyto volby nejsou o ničem jiném, než jestli rychleji a s jásotem do bruselské řiti s Fialou a spol nebo trošku pomaleji s Babišem. Bohužel, někteří si možná až po volbách uvědomili svoji chybu, ovšem některým ani volební fiasko neotevřelo oči – viz ten exministr, co si udělal střelnici v letadle za letu – prostě ten je mimo i po volbách a snad by to mohlo i vysvětlit, proč tedy střílel za letu v letadle.
Osobně si myslím, že tady by strategie měla být následující – nechat mainstream mainstreamem ať si tam mlátí tu svou prázdnou slámu a reagovat naprosto minimálně. Na webech alternativy mít a rozebírat svoji agendu. K diskuzi je toho hodně, musíme se prodiskutovat mnoha věcmi, aby mohly vzniknout konkrétní návrhy a opatření.
Alternativa má své weby s různou mírou návštěvností a tím vlastně dosahem informování spoluobčanů. Těch aktivních psavců na alternativě zas až tak moc není, navíc s různou úrovní, což by až tak nevadilo, protože lidi jsou jací jsou, jiní nejsou a nebudou, pracovat je třeba s těmi, kteří k dispozici jsou. A právě proto by mělo docházet ke spolupráci. Brání něco vytvoření naší alternativy sluníčkem zalitého webu “seznam.cz”? Já Vám odpovím – nebrání tomu nic, jen se musí chtít a zájem celku musí být nadřazen osobním zájmům. Alternativa má kvalitní weby, např. !argument, PL, První zprávy, Nová republika, Zvědavec, Pokec24, a další, dobré blogy jsou u Vidláka, slušně píše Kulhavý aj. Chcete alternativu seznam.cz? … jak by to šlo, je ukázáno na nepodvoleni.cz. Web bez reklam, máte tam články z hlavní alternativy na jednom místě. Může to běžet více-méně automaticky při spolupráci zdrojových webů. Princip následující – zdrojový web poskytne přes RSS název, obrázek a třeba prvních 10 vět … tohle přebere web, který bude zprávy z alternativy agregovat a čtenář tak dostane naservírovanou hlavní probíranou agendu na jednom místě. Zdrojový web přitom nepřichází o návštěvnost, protože přečíst celý článek, znamená navštívit např. pomocí odkazu “číst dále” daný zdrojový web. Jednoduché, technicky dávno vyřešené … jen chtít, jen upřednostnit zájmy celku.
Tady navážu na bod č. 3. – ti psavci, kteří by tvořili “rozšířený sbor” by měli mít právo bez cenzury uveřejňovat své názory na hlavních alternativních zpravodajských webech (PL, PZ, NR … atd) a to někde na titulní straně – klidně opět pomocí stejného postupu, tedy převzít jen název, fotku, několik prvních vět a následně odkaz “číst dále” nasměrovaný na zdrojový web blogera.
Na prvním místě by zkrátka měl být zájem dostat informace a názory k spoluobčanům. Všechny názory, které mají hlavu a patu, protože nejdál naši civilizaci popostrčila právě konfrontace názorů.
Tož tak … :-).